Žloutenka typu A a B patří mezi virové onemocnění. Infekce mohou být různého původů, stejně také jako jejich následky. Žloutenka typu A se přenáší především potravinami nebo také špatnou osobní hygienou. Název který se pro ní ujal velmi dobře odpovídá její povaze, přezdívá se jí nemoc špinavých rukou. Žloutenka typu A není ve většině případů nijak zvlášť nebezpečná, často se s ní náš organismus popere aniž bychom si něčeho všimili. Rizikem může být pouze u lidí s oslabenou imunitou, což jsou především staří lidé. U nich má žloutenka typu A silnější průběh, někdy je nutná i hospitalizace. Skutečnost, že jsme prodělali některou ze žloutenek nám spolehlivě odhalí jaterní testy. Člověk který měl nebo má v organismu žloutenku má trvale poškozená játra (někdy více, někdy méně), tento fakt se na jaterních testech zákonitě projeví.

Žloutenka typu B se přenáší především krví. To sebou nese možná rizika u činností jako je pohlavní styk či braní drog injekční stříkačkou. U mnoha lidí nemusí mít nemoc ani žádné příznaky (únava, bolesti zad, nechutenství, apod.). Pokud se člověk ze žloutenky typu B vyléčí (což se stane ve většině případů) získá doživotní imunitu. Bohužel nákaza sebou přináší i různá rizika, kterými může být např. rakovina jater, cirhoza, apod. Tento typ žloutenky může u pacienta proběhnout aniž by si něčeho všiml (velmi připomíná chřipku). Proto až na jaterních testech spousta pacientů zjistí, že měla žloutenku. Při včasném odhalení je pacient často hospitalizován na infekční oddělení kde probíhá jeho rekonvalescence. Léčba trvá několik týdnů.

Příznaky žloutenky jsou různé a některé mohou dokonce přecházet do chronické fáze (rakovina, cirhóza,..). Většina z nich se ale svoji povahou nejvíce podobá chřipce (únava, teploty, bolesti kloubů, apod.). Očkování proti žloutence je nejúčinější proti žloutence typu B, proti žloutence typu C a E očkování neexistuje.

Inkubační doba žloutenky je zhruba 50 dní. Nemoc se naplno projeví až několik týdnů po nakažení.